Mzda je podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce splatná po vykonání práce, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo na některou její složku.
V rámci období, v němž je mzda splatná, musí zaměstnavatel sjednat, stanovit nebo určit pravidelný termín výplaty mzdy (viz ustanovení § 141 odst. 3 zákoníku práce).
Připadne-li tento den (tj. výplatní termín) na sobotu, neděli nebo svátek, vyplácí se mzda v nejbližším předcházejícím pracovním dni, není-li v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele stanoveno, že se tak stane v nejbližším následujícím pracovním dni.
Zaměstnavatel musí podle ustanovení § 141 odst. 4 zákoníku práce vyplatit zaměstnanci před nastoupením dovolené mzdu splatnou během dovolené, jestliže výplatní termín připadne na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném (pozdějším) dni výplaty mzdy. Pokud to neumožňuje technika výpočtu mezd, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy je povinen vyplatit nejpozději v nejbližším pravidelném výplatním termínu následujícím po dovolené.
Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Pokud to neumožňuje technika výpočtu mezd, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci mzdu nejpozději v nejbližším pravidelném výplatním termínu následujícím po dni skončení pracovního poměru. (viz ustanovení § 141 odst. 5 zákoníku práce)
Mzda se zaokrouhluje na celé koruny nahoru a její výplata se provádí v české měně (viz ustanovení § 142 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Podle ustanovení § 143 odst. 2 zákoníku práce je možné zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí s jejich souhlasem poskytovat mzdu nebo její část v dohodnuté cizí měně.
Podle ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen při měsíčním vyúčtování mzdy vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Pokud o to zaměstnanec požádá, musí mu zaměstnavatel předložit doklady, na jejichž základě mzdu vypočetl.
Zaměstnavatel může jiné osobě, včetně manžela nebo registrovaného partnera, vyplatit zaměstnancovu mzdu zásadně jen na základě písemné plné moci. (viz ustanovení § 142 odst. 6 zákoníku práce).
Podle ustanovení § 142 odst. 3 zákoníku práce se mzda vyplácí na pracovišti a v pracovní době, nebylo-li dohodnuto jiné místo výplaty a jiná doba.
Výplata mzdy bezhotovostním způsobem je výjimkou z této obecné zásady. Podle ustanovení § 143 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen na základě dohody se zaměstnancem při výplatě mzdy, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy nebo z platu podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu, zaplatit částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden platební účet určený zaměstnancem, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín.
Poznámka: Pro úplnost uvádím, že před novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. platilo, že mzda byla vyplácena na platební účet zaměstnance, nikoliv tedy na účet, který zaměstnanec určil.
Pro splatnost a výplatu odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (tj. z dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti), odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy (za dobu dovolené, překážek v práci atd.) platí obdobně totéž, co bylo uvedeno shora o splatnosti a výplatě mzdy. Zákoník práce ovšem umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli o splatnosti a výplatě jinak – např. za delší období než za jeden měsíc nebo v jiném než pravidelném výplatním termínu. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce. (viz ustanovení § 144 zákoníku práce).
Zákoník práce dává svým ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zaměstnanci právo okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud mu nebyla zaměstnavatelem vyplacena mzda, náhrada mzdy nebo jakákoli její část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Zároveň podle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.
Jestliže zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci mzdu či jiné peněžité plnění řádně a včas, je v prodlení, a to následující kalendářní den po dni, kdy mělo být plnění vyplaceno. V této souvislosti tedy může zaměstnanec:
- uplatnit své právo žalobou u soudu
- požadovat úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.
Poznámka: Mzdou se v tomto článku rozumí i plat.
