Co se týče tak zvaného neplaceného volna, platí zásadně, že jeho čerpání je předmětem dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, to znamená rozhodne-li se zaměstnavatel žádosti zaměstnance o neplacené volno nevyhovět, nemá zaměstnanec na jeho udělení nárok.
Výše uvedené však neplatí bez výjimky. Dle § 199/1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v případě takzvaných jiných důležitých osobních překážek v práci. Okruh situací, které jsou těmito překážkami stanoví nařízení vlády č. 590/2006 Sb., které rovněž určuje, kdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout takzvané neplacené volno (a v jakém rozsahu) a kdy je naopak povinen spolu s volnem poskytnout zaměstnanci též náhradu mzdy. O tak zvané neplacené volno se dle tohoto nařízení jedná například v případě vlastní svatby, nepředvídaného přerušení dopravního provozu, účasti při porodu manželky či družky nebo v případě přestěhování zaměstnance. Další situace, kdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci neplacené volno přiznat pak vymezují ustanovení zákoníku práce (jedná se například o výkon občanské povinnosti apod.).
a poslední změna proběhla před 8 roky a 2 měsíci.
