Podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce je pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele (např. v bydlišti zaměstnance). Dřívější pracovní pohotovost na pracovišti byla k 1. 1. 2007 zrušena.
Za dobu pracovní pohotovosti nepřísluší zaměstnanci mzda nebo plat (nejedná se o výkon práce), ale odměna nejméně ve výši 10 % průměrného hodinového výdělku, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele jinak (viz ustanovení § 140 zákoníku práce). Naopak za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, v předchozí větě uvedená odměna zaměstnanci nepřísluší.
Podle ustanovení § 95 odst. 2 zákoníku práce je výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu prací přesčas.
Pracovní pohotovost, při níž nedochází k výkonu práce, se do pracovní doby nezapočítává (viz ustanovení § 95 odst. 3 zákoníku práce).
Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést evidenci začátku a konce:
– odpracované doby v době pracovní pohotovosti
– pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel.
