V případě MD nemůže zaměstnankyně vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě také vzhledem k § 16 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Podle tohoto ustanovení pojištěnec nemá nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného po dobu, po kterou vykonává v pojištěné činnosti, ze které tyto dávky náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Zaměstnankyně může u svého zaměstnavatele vykonávat po dobu MD bez omezení jinou práci než byla sjednána v pracovní smlouvě. U jiného zaměstnavatele může vykonávat i stejnou práci, kterou má s prvním zaměstnavatelem sjednanou v pracovní smlouvě. V souvislosti se sjednáním souběžného zaměstnání u jiného zaměstnavatele nemá zaměstnankyně vůči dosavadnímu zaměstnavateli oznamovací povinnost. Za určitých okolností potřebuje k jeho výkonu souhlas zaměstnavatele. Protože dotaz neobsahuje podrobnosti o předmětu činnosti zaměstnavatele ani o druhu práce sjednaném v pracovní smlouvě a druhu práce, který by zaměstnankyně měla vykonávat u jiného zaměstnavatele, nelze poskytnout konkrétní informaci. Podle § 304 odst. 1 ZP mohou zaměstnanci vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím souhlasem. Není rozhodující, jakou činnost zaměstnanec vykonává u svého zaměstnavatele, ale to, zda jde o výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Předmět činnosti zaměstnavatele je možné zjistit například z obchodního rejstříku či ze zřizovací listiny. Pokud druh práce, který zaměstnanec u dosavadního zaměstnavatele vykonával, není shodný s předmětem jeho činnosti, souhlas k výkonu práce není nutný. Totéž platí pro výkon práce jiného druhu než byla sjednána v pracovní smlouvě s dosavadním zaměstnavatelem.
Podle § 103 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Pracovní podmínky zaměstnankyň upravuje ZP – mimo jiné nesmějí být zaměstnankyně zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí a zaměstnankyním – matkám do konce devátého měsíce po porodu, stanoví vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb., tyto osoby nesmějí být zaměstnávány pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé (§ 238 odst. 3 ZP). Podle § 241 odst. 3 nesmí zaměstnavatel zaměstnávat těhotné zaměstnankyně ani prací přesčas a zaměstnankyni, která pečuje o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit.
V zájmu ochrany zdraví ženy je třeba považovat za minimální dobu MD dobu 6 týdnů po porodu. Po tuto dobu nesmí zaměstnavatel umožnit zaměstnankyni výkon jakékoliv práce – tj. vlastní zaměstnavatel výkon jiné práce než byla sjednána v pracovní smlouvě a jiný zaměstnavatel výkon stejné i jiné práce. Podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku stanoví zákon o státní sociální podpoře, podle něj má nárok na rodičovský příspěvek rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Podmínka osobní celodenní péče se považuje za splněnou, i pokud rodič zajistil péči o dítě jinou zletilou osobou. Rodičovský příspěvek náleží bez omezení bez ohledu na výdělečnou činnost také za podmínek uvedených v § 30b odst. 2 zákona. Zaměstnankyně může při splnění shora uvedených podmínek vykonávat u jiného zaměstnavatele práce stejného druhu, které byly sjednány v pracovní smlouvě s dosavadním zaměstnavatelem i práce jiného druhu. Pokud jde o nutnost souhlasu zaměstnavatele, platí pouze omezení uvedené v § 304 ZP vztahující se k předmětu činnosti zaměstnavatele.
