Archív měsíce: Říjen 2012

 

Samostudium (zákon 563/2004 Sb.)

Další vzdělávání pedagogických pracovníků se uskutečňuje samostudiem dle zákona 563/2004 Sb. § 24 odst. 4 písm. b) ve znění pozdějších předpisů.

K dalšímu vzdělávání uvedenému v odstavci 4 písm. b) pedagogickým pracovníkům přísluší volno v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Dobu čerpání volna určuje ředitel školy. Za dobu čerpání tohoto volna přísluší náhrada platu, která se rovná výši ušlého platu. Trvá-li pracovní poměr jen část školního roku, přísluší za každý měsíc trvání pracovního poměru jedna dvanáctina volna. Při sjednání kratší než stanovené týdenní pracovní doby se úměrně tomu sníží rozsah volna ustanovení § 24 odst. 7). Nevyčerpané volno či jeho poměrná část bez dalších nároků zaniká. Volno se pro pracovněprávní účely považuje za překážku v práci na straně zaměstnance.

 

Příklad

Zaměstnanec nastoupil do pracovního poměru 1. 10. na pozici pedagogického pracovníka s třídenním pracovním rozvrhem (pondělí, středa, pátek). Kolik počtů dnů má nárok samostudia?

12 dnů/12 měsíců/5 dnů v týdnu * 3 (počet dnů pracovního rozvrhu) * počet měsíců pracovního poměru = 2 dny samostudia

Povinnost mít na pracovišti pracovní smlouvu

Víte o tom, že každý zaměstnavatel je od 01.04.2012 povinen mít na pracovišti pracovní smlouvy a další doklady (např. dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) prokazující pracovní vztahy se všemi zaměstnanci (tedy nejenom s cizinci). Tato povinnost způsobuje některým zaměstnavatelům nemalé problémy, neboť jejich pracoviště jsou rozmístěna na více místech. Jedná se například o zaměstnavatele z oblasti zemědělství, stavebnictví, správy a údržby silnic apod.

V případě nesplnění uvedené povinnosti hrozí zaměstnavatelům pokuta v minimální výši 250.000,– Kč (horní hranice dosahuje až 10.000.000,– Kč).

Z ustanovení § 136 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), totiž vyplývá povinnost právnických a fyzických osob uchovávat v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které jsou povinny uchovávat podle § 102 odst. 3 zákona o zaměstnanosti (tj. dokladů, prokazujících oprávněnost pobytu cizinců na území České republiky.)

Na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí byla k této problematice uveřejněna tisková zpráva ze dne 03.04.2012 s tím, že Státní úřad inspekce práce vydal metodický pokyn k zajištění jednotného postupu při provádění kontrol nelegálního zaměstnávání. Tento pokyn je od 01.04.2012 závazný pro všechny inspektory a další osoby, které se na kontrolách podílejí. Podle něj jsou inspektoři a další kontrolující osoby zavázáni vyhodnotit nepředložení dokladů podle uvedeného ustanovení zákona o zaměstnanosti přímo při kontrole na pracovišti jako nelegální práci.

Dodatečné předložení těchto dokladů již nemá vliv na hodnocení nelegální práce. V uvedené tiskové zprávě vysvětluje ministr práce a sociálních věcí Dr. Ing. Jaromír Drábek, že je pro něj, cituji: „nepřípustná praxe, kdy se doklady mohou kontrole předávat zpětně, někdy i s prodlevou dnů či týdnů. Takový postup dával pochopitelně prostor pro případné machinace a například vytváření dosud neexistujících smluv či dohod.“

Pokud tedy na pracovišti při kontrole nebudou ihned předloženy požadované doklady v listinné, případně elektronické podobě, nelze je již doložit dodatečně (tedy ani například hned druhý den) a bude uložena sankce za správní delikt – umožnění výkonu nelegální práce podle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti v minimální výši 250.000,– Kč.

Pracovištěm se přitom rozumí také odloučené pracoviště – například staveniště či provozovna. V takovém případě je potřeba, aby zaměstnanec nosil dané doklady u sebe.

Zaměstnavatel je při prováděné kontrole povinen (v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, dále jen „zákon o inspekci práce“) vytvořit podmínky k výkonu kontroly a poskytnout součinnost odpovídající oprávněním inspektora (podle § 7 zákona o inspekci práce). Zaměstnavatel je tedy povinen předložit uvedené doklady (kopie pracovních smluv, dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, včetně kopie dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území České republiky) na pracovišti, kde se koná kontrola a v průběhu této kontroly, a to v listinné podobě.

V případech, kdy má zaměstnavatel více pracovišť s malým počtem zaměstnanců nebo to vyžaduje zvláštní povaha jeho činnosti, je za splnění této povinnosti považováno předložení kopie pracovních smluv či dohod uložených v elektronické podobě (naskenované originální smlouvy např. ve formátu *.pdf) na paměťových médiích, např. CD, DVD, flash discích aj. prostředcích výpočetní techniky s možností vytisknutí pro potřeby doložení výsledků kontroly.

A co vy? Máte už někdo zkušenosti s kontrolou Státního úřadu inspekce práce ohledně nelegálního zaměstnávání osob?

Podzimní seminář 2012

21.11.201223.11.2012

Vážení přátelé,

dovolujeme si Vás pozvat na Podzimní seminář 2012, který se bude konat ve dnech 21. – 23. 11. 2012 v Kulturním domě Družba v Klatovech. Seminář je zaměřený na novinky z oblasti zdravotního, nemocenského, sociálního a důchodového pojištění a na novinky z oblasti pracovního práva.

Chcete-li se zúčastnit, vyplňte prosím závaznou elektronickou přihlášku do 2. 11. 2012.

Přejeme šťastnou cestu do Klatov a těšíme se na Vás.

 

Program Podzimního semináře 2012

 

Důležité dokumenty

Obchodní podmínky semináře
Kontakty na hotely a penziony
Rezervace míst OBSAZENO

Práce při mateřské a rodičovské dovolené

Mateřská dovolená (dále jen „MD“) a rodičovská dovolená (dále jen „RD“) patří mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance, které jsou upraveny v § 191 a násl. zákoníku práce (dále jen „ZP“). Podle § 195 v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni MD po dobu 28 týdnů (a porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, po dobu 37 týdnů). K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen podle § 196 poskytnout zaměstnankyni na její žádost RD. RD se poskytuje matce dítěte po skončení MD, a to v rozsahu, o jaký požádá, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. Vzhledem k tomu, že MD a RD jsou překážkami v práci, nemůže po dobu jejich trvání zaměstnankyně vykonávat u dosavadního zaměstnavatele práci sjednanou se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě.

V případě MD nemůže zaměstnankyně vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě také vzhledem k § 16 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Podle tohoto ustanovení pojištěnec nemá nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného po dobu, po kterou vykonává v pojištěné činnosti, ze které tyto dávky náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Zaměstnankyně může u svého zaměstnavatele vykonávat po dobu MD bez omezení jinou práci než byla sjednána v pracovní smlouvě. U jiného zaměstnavatele může vykonávat i stejnou práci, kterou má s prvním zaměstnavatelem sjednanou v pracovní smlouvě. V souvislosti se sjednáním souběžného zaměstnání u jiného zaměstnavatele nemá zaměstnankyně vůči dosavadnímu zaměstnavateli oznamovací povinnost. Za určitých okolností potřebuje k jeho výkonu souhlas zaměstnavatele. Protože dotaz neobsahuje podrobnosti o předmětu činnosti zaměstnavatele ani o druhu práce sjednaném v pracovní smlouvě a druhu práce, který by zaměstnankyně měla vykonávat u jiného zaměstnavatele, nelze poskytnout konkrétní informaci. Podle § 304 odst. 1 ZP mohou zaměstnanci vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím souhlasem. Není rozhodující, jakou činnost zaměstnanec vykonává u svého zaměstnavatele, ale to, zda jde o výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Předmět činnosti zaměstnavatele je možné zjistit například z obchodního rejstříku či ze zřizovací listiny. Pokud druh práce, který zaměstnanec u dosavadního zaměstnavatele vykonával, není shodný s předmětem jeho činnosti, souhlas k výkonu práce není nutný. Totéž platí pro výkon práce jiného druhu než byla sjednána v pracovní smlouvě s dosavadním zaměstnavatelem.

Podle § 103 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Pracovní podmínky zaměstnankyň upravuje ZP – mimo jiné nesmějí být zaměstnankyně zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí a zaměstnankyním – matkám do konce devátého měsíce po porodu, stanoví vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb., tyto osoby nesmějí být zaměstnávány pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé (§ 238 odst. 3 ZP). Podle § 241 odst. 3 nesmí zaměstnavatel zaměstnávat těhotné zaměstnankyně ani prací přesčas a zaměstnankyni, která pečuje o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit.

V zájmu ochrany zdraví ženy je třeba považovat za minimální dobu MD dobu 6 týdnů po porodu. Po tuto dobu nesmí zaměstnavatel umožnit zaměstnankyni výkon jakékoliv práce – tj. vlastní zaměstnavatel výkon jiné práce než byla sjednána v pracovní smlouvě a jiný zaměstnavatel výkon stejné i jiné práce. Podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku stanoví zákon o státní sociální podpoře, podle něj má nárok na rodičovský příspěvek rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Podmínka osobní celodenní péče se považuje za splněnou, i pokud rodič zajistil péči o dítě jinou zletilou osobou. Rodičovský příspěvek náleží bez omezení bez ohledu na výdělečnou činnost také za podmínek uvedených v § 30b odst. 2 zákona. Zaměstnankyně může při splnění shora uvedených podmínek vykonávat u jiného zaměstnavatele práce stejného druhu, které byly sjednány v pracovní smlouvě s dosavadním zaměstnavatelem i práce jiného druhu. Pokud jde o nutnost souhlasu zaměstnavatele, platí pouze omezení uvedené v § 304 ZP vztahující se k předmětu činnosti zaměstnavatele.

Dodatková dovolená (Zákoník práce – § 215)

Vznik nároku na dodatkovou dovolenou je podmíněn splněním zcela odlišných podmínek než vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok, nebo nároku na dovolenou za odpracované dny. Dodatková dovolená se poskytuje zaměstnancům, kteří pracují u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol a zaměstnancům, kteří konají práce zvlášť obtížné.

Pro vznik nároku na dodatkovou dovolenou se vyžaduje, aby zaměstnanec v uvedených podmínkách pracoval celý kalendářní rok. V případě, že takto zaměstnanec pracuje po část kalendářního roku, přísluší mu pouze poměrná část dodatkové dovolené v rozsahu jedné dvanáctiny za každých 21 takto odpracovaných dnů.

Dodatková dovolená z důvodu výkonu prací zvlášť obtížných přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i když má právo na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.

Za zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné se pro účely poskytování dodatkové dovolené považuji zaměstnanci, kteří

  • trvale pracují alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby u poskytovatelů zdravotních služeb nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy,
  • jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, pokud tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu      poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
  • jsou při práci vystavení nepříznivým účinkům ionizujícího záření,
  • pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
  • jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako zdravotničtí zaměstnanci pracují ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
  • pracují nepřetržitě alespoň 1 rok v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech; zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité práce v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má právo na dodatkovou dovolenou již za tento rok; pracuje-li zaměstnanec v uvedených oblastech nepřetržitě více než 1 rok, přísluší mu za každých 21 odpracovaných dnů v těchto oblastech jedna dvanáctina dodatkové dovolené,
  • pracují ve Vězeňské službě České republiky v přímém styku s obviněnými ve výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
  • pracují jako potápěči za zvýšeného tlaku ve skafandrech nebo jako zaměstnanci (kesonáři) provádějící kesonové práce ve stlačeném vzduchu v pracovních komorách.

Příklad

Zaměstnanec pracuje v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby po celý rok tak, že v kalendářním roce má plánováno odpracování 110 směn (pracovních dnů). Na jak dlouhou dodatkovou dovolenou bude mít právo?

Týden jeho dodatkové dovolené činí 2 pracovní dny (tj. 110 směn děleno 52 týdny)

Nejnovější příspěvky

Jak vybrat mzdový program

Napište si o krátkou příručku, jak snadno vybrat mzdový systém do Vaší firmy! Zadejte svůj e-mail a příručku ihned odesíláme.

Rychlý kontakt

ALFA SOFTWARE, s.r.o.
Pražská 22
Klatovy mapa

Tel.: 376 709 890
Napište nám

Seznam obchodních zástupců

 

Používáním této stránky souhlasíte s používáním cookies. Více informací

Nastavení cookies na této webové stránce jsou na "Povolit cookies", abychom Vám mohli umožnit nejlepší možné procházení stránek. Pokud budete pokračovat v používání tohoto webu beze změny nastavení souborů cookies v prohlížeči nebo kliknete na tlačítko "Souhlasím" pak souhlasíte s používáním cookies.

Zavřít